Melancholie jako vstupní brána pro změnu

Melancholií označujeme více či méně nepříjemný stav jakéhosi bezdůvodného smutku. Když přijde, zjeví se jako hořko-sladká bolest na srdci, kterou nezapříčinilo nic konkrétního. Prostě je tady a my se cítíme pod psa.

Melancholii spouští určité brány v našem designu, které tak vytvářejí prostředí, které je ideální živnou půdou pro tvořivost, skrze niž přichází do života změna.

Stavy melancholie zažíváme téměř všichni v různé míře. Někdo má potenciálu přinášet změnu nadmíru, proto může zažívat bezdůvodný smutek často a intenzivně. Někdo se s melancholií setká v příležitostných záblescích. V každém případě je to signál, že změna je možná, připravuje se na příchod do světa a pro Vás je příležitostí otevřít změně dveře a nechat ji vstoupit.

Problém nastává tehdy, když se před svým nepříjemným rozpoložením snažíme všemožně unikat a utlumovat ho. A nejhorší je, když se jej snažíme pojmenovat! Dát mu jméno = dát mu důvod. A to vede k depresi. Mám důvod, mám problém, měl bych ho řešit… 

Melancholie má však pouze jedno jediné řešení – přijmout ji jako vstupní bránu do světa, ve kterém se může cokoliv. Kde si mohu dovolit dělat věci jinak. Kde je vše dovoleno a je čistě na mně, jak se k tomu postavím a využiji příležitosti. Tvořit! Zbořit všechny zábrany, všechny mantinely a hranice a i to prádlo ve skříni vyrovnat úplně nově, netradičně, jinak, prostě originálně!

Melancholie může být přítelkyně, která dává křídla, když víme, jak na ni. Buďte k sobě laskaví, vědomí si vlastní jedinečnosti, a když se sladká bolest na srdci objeví, otevřete jí dveře, roztáhněte křídla a leťte!